Chtěli jsme titul strašně moc urvat pro Mácu, říká mostecký kapitán Bíro

Mostecký brankář Ondřej Bíro se raduje se spoluhráči z titulu. Foto: Petr Hrnčíř

Jaká byla oslava?
Taková, jaká se na Most sluší a patří. Tím jsme nějak vyhlášení, takže oslava stála za to a ještě bude další. Rozlučku máme v plánu snad tento víkend, takže to bude divoké i tady. (smích)

V 57. minutě finálového utkání jste zvýšili na 2:0, v tu chvíli sotva někdo čekal, že rozhodnou až penalty…
Asi bychom to nebyli my, aby si to neudělali složitější. Na druhou stranu kredit patří klukům z Příbrami, kteří to nezabalili, když de facto všichni považovali finále za hotové. Když rozhodčí ukázal, že nastaví dvě minuty a bylo to 2:0, nikdo nečekal, co se stane. Kluci z Příbrami jeli až do konce, neřekl bych, že jsme polevili, ale přišla jedna náhodná střela odněkud z nouze. Myslím, že by mu to tam takhle spadlo třeba jednou z deseti střel, ale trefil to a nic jsem neviděl, na poslední chvíli to zapadlo za tyč.

Za chvíli bylo vyrovnáno…
Celou dobu jsme si říkali, že musíme jejich gólmana navádět na levou nohu, kterou nemá tak silnou, stejně jsme ho pustili na pravou a ještě strašně blízko branky, měl to de facto jednoduché. Uškodilo nám oboustranné vyloučení, týmy šly do čtyř, což změnilo formaci, čtyři na čtyři se nehraje každý den, najednou jsme nevěděli co s tím. Příbram si zaslouží kredit, ale udělali jsme si to o dost těžší.

Jak vám bylo, když šla Příbram v prodloužení do vedení?
To byl takový hřebík do rakve. Už po brance na 1:2 jsem nějak podvědomě tušil, že mě ten večer čeká ještě dlouhá šichta. Nevím proč, ale říkal jsem si to. Na začátku prodloužení jsme prohrávali 2:3, ovšem zase musím smeknout klobouk dolů před klukama. Hromada týmů a hráčů by se z těch těch tří direktů během pár minut sesypala a bylo po nich, ale dokázali jsme hned odpovědět a zkonsolidovat se. Pak jsme hráli v pohodě a měli jsme blíž k výhře v prodloužení, trefili jsme břevno, vytvořili jsme si víc šancí.

V penaltách si hráči věřili?
Zhruba jen první tři hráči, pak nechtěl nikdo jít. Kluci se na sebe jen podívali a někdo z toho vzešel, kopat nechtěl paradoxně nikdo. Myslím, že jsme kopali daleko líp než Příbram, s větší jistotou, její gólman si nesáhl ani na jeden míč, zatímco já měl na ruce čtyři penalty a jednu jsem chytil.

Most dlouhodobě patřil k lepším týmem Superligy malého fotbalu, jak to, že titul vyšel až letos?
Všechno do sebe zapadlo, přišel Denis Laňka, což byl takový dílek do skládačky, který nám kdysi chyběl. Začali jsme taky jezdit ven, najednou zápasy všechny bavily, kompletní tým jezdil ven třeba ve dvanácti lidech, nikomu nevadilo, že se jede do Olomouce nebo do Plzně. I fotbal od nás vypadal dobře, bavil nejen nás, ale i lidi okolo. To vše pak dodá takovou víru, že by se to mohlo povést. Najeli jsme na vlnu a na jaře jsme všechno vyhráli. Věřili jsme, že to může vyjít a chtěli jsme titul strašně moc urvat pro Mácu. Věděli jsme, že pokud to nevyjde letos, ta šance zase nemusí dlouho být, nebo já už jich tolik mít nebudu, asi nebudu hrát jako Jarda Jágr do padesáti. (úsměv)

V prvních superligových sezonách jste taky měli tým prošpikovaný reprezentanty, jenže tituly braly jen Hanspaulka a Brno. Zlepšili jste přístup?
Tehdy jsme byli mladí bezstarostní blázni, některým z nás, kteří ještě hrajeme, bylo sedm let míň, každý výjezd jsme si užívali na úkor toho, že třeba půjdeme do poctivého bránění, návratů, posunů, jak by to mělo vypadat. Každý si šel zahrát zápas, užít si ho a nějak nás netankovalo, jak dopadne. Taky ještě nebylo play-off, liga byla společná s Moravou, jezdily se dlouhé výjezdy, hrál každý s každým. První ročník jsme skončili druzí a o titul jsme přišli až v posledním zápase v Praze v přímém souboji.

To už je ovšem docela dlouhá doba.
Pak už jsme asi nesestavili tak dobrý tým jako v první sezoně. Teď přišel Denis a řekl bych, že to byl chybějící dílek, motor, který to celé nakopl. Od té doby táhneme za jeden provaz, scházíme se na zápasy, baví nás fotbal, dávat góly a překvapivě nás baví i bránit, což jsme nikdy nedělali. Cítili jsme, že teď to může vyjít a od té doby jsme za tím šli a možná nás to odměnilo. Příbram se sice dokázala vrátit a dát v prodloužení na 3:2, jenže i Máca nahoře nad námi držel ochrannou ruku, nemohlo to dopadnout špatně.

V čem tkví přednosti nejproduktivnějšího superligového hráče Denise Laňky?
Je nadstandardní hráč, mašina na góly. Na druhou stranu jednotlivce dělá tým, nějakým způsobem jsme ho vyprofilovali, udělali jsme z Laňky démona. On přispěl svou kvalitou, tím, jaký má had po gólech, aby ho dal, přelomil by i železnou tyč. To chybělo nám i reprezentaci. Když budeme mít takových frajerů víc, nemám strach. Ať má i reprezentace víc takových bláznů. (úsměv)

Získal jste ocenění pro nejlepšího hráč Superfinále. Co pro vás znamená?
Samozřejmě potěší, ale je to až taková druhotná věc. Příjemná k titulu, ale kdybych dostal cenu a skončili jsme druzí, nemám z toho vůbec žádnou radost. Vážil bych si jí taky, bylo by to však něco jiného. Ten důležitější cíl byl vyhrát titul, pak ruku v ruce přicházejí individuální ocenění. Myslím, že by to samé ocenění mohl dostat příbramský gólman, protože odehrál skvělý zápas.

Je titul motivace do příští sezony, abyste na tu letošní navázali?
Tak daleko nekoukáme, ale doufám, že když jsme nějakým způsobem konečně udělali titul, tak najednou nespadne opona a kluci se na to nevyprdnou. Věřím, že nebude platit, co se říká, jak po úspěchu přichází půst. Snad ne, snad budeme hladoví po dalším úspěchu. Když někdo řekne, že týmy nemají motivaci, hlad, protože jsou přesycené úspěchy, každému odpovídám, že takové okamžiky chci zažívat pořád, ať už vítězství na mistrovství světa, Evropy nebo v Superlize malého fotbalu, tomu se nic nevyrovná. Kdybych mohl slavit každý rok, není nic, co by mě na tom omrzelo. Věřím, že stejně to mají nastavené kluci a pokusíme se o obhajobu. Bude to těžká sezona, může být všelijaká, uvidíme, jak do ní vstoupíme, pak si můžeme říct. Rozhoduje se v play-off, takže prvotní cíl je dostat se tam a pak uvidíme, kam nás to dotáhne.