Jít sám běhat do lesa? Reprezentační gólman Beran radši hraje basketbal

Ondřej Beran v reprezentačním dresu.

Jak jste si užil Vánoce?Prožili jsme je v rodinném kruhu, hlavně jsme se viděli, což bylo fajn, protože už nebývá tolik času na celorodinné akce. Užili jsme si to a z dárků mi klasicky udělaly radost ty, abych nesmrděl, takže nějaké doplňky od Rituals. (úsměv)

Jak vypadá váš vánoční jídelníček, dáte si cukroví?
Od cukroví se snažím co nejvíc distancovat, i když místy je to těžké. K večeři máme pravidelně kapra a bramborový salát, jíme všichni i rybí polévku. Tradičně pouštíme lodičky, tavíme olovo, rozkrajujeme jablíčko.

Sportujete přes vánoční pauzu?
Snažím se hýbat, přes Vánoce je to samozřejmě komplikovanější. Tak třikrát týdně se nějak udržuji, hrajeme futsalové sranda turnaje, ale máme po sezoně, takže je to proložené patřičnou zábavou. (úsměv)

Zimní přestávku si tedy neužíváte?
Jsem fanoušek léta, moc zimu nemusím. V sarkasmu řeknu, že fotbal i všechny jiné sporty bych mohl dělat od dubna do října, potom je to nepříjemné a s pohybem těžké. Je to o osobní zodpovědnosti pořádně se hýbat a v rámci možností se držet v nějakém stavu. S kamarády jsme měli období dokopných. Hraju aspoň basket, jde o to najít ideálně balanc a připravit se na jaro.

Jaký byl pro vás podzim v malém fotbale?
Udržel jsem se v reprezentaci, což je pro mě pozitivní znak, protože se změnilo vedení, a to mohlo vést k různým změnám. To je první věc, za kterou jsem rád. Další je, že jsme v Partyzanu udrželi tým z loňska až na Meldu (gólman Martin Melichar – pozn. red.), který je na Žižkově a má to složitější. Doufám, že se nám podaří naplnit náš sen. Tabulka vypadá poměrně hezky, ale play-off je jiná soutěž než základní část. Ta je o tom skončit do druhého místa, abychom rozhodující zápas čtvrtfinále mohli hrát doma a měli větší šanci postoupit do semifinále či finále.

Museli jste po minulé úspěšně sezoně něco měnit, nebo se snažíte pokračovat stejně?
Na dokopné po sezoně jsme si řekli, že nejdůležitější je udržet partu a stejný tým, který doplníme mladšími kluky. Jádro tvořilo plus minus šest lidí, které jsme chtěli doplnit dvěma nebo třemi hráči, abychom měli ideální počet. Tím, že se nám daří držet jádro už třetí, či čtvrtou sezonu, je to znát na souhře. Víme, co chceme hrát, hra má šablonu, což jsem nikdy v Příbrami nezažil. 

Podlehli jste pouze pražské Hanspaulce 4:6.
Přitom jsme vedli 4:2, ale pár individuálními chybami jsme dostali soupeře do hry, padly z toho dva, nebo tři góly. V šedesáté minutě už jsme hráli vabank a dostali na 6:4.

V červnu jste podruhé za sebou prohráli superligové Superfinále. Jaká byla nálada na závěrečném hodnocení sezony po prohře 3:4 s Hanspaulkou?
Ujasnili jsme si na dokopné, co chceme příští rok hrát. Hrajeme pořád v omezenějším počtu, takže otázka každoročně padá stejná, aby se všichni vyjádřili jednoznačně, zda chceme hrát dál a ideálně vyhrát. Cesta je dlouhá, ale utvrdili jsme se v tom, že to jde, nijak kritické to nebylo. Ve finále jsme dostali gól v šedesáté minutě na 4:3, k tomu si lze těžko něco vyčítat. Možná nějaké drobnosti, ale jsme amatérští sportovci. Opět jsme utužili partu, pokračujeme další sezonu, nabalují se další hráči a už víme, o co jde. Máme něco odehráno a na souhře je to znát, v tom jsme se utvrdili zápasem s Predátory. Bylo vidět, co chceme hrát, že jsme sehraní a ještě nám vyšlo úplně vše. Zápas skončil takovým výsledkem až nezaslouženě pro ně.

V posledních třech kolech jste se střelecky výrazně utrhli, Most jste zdolali 15:4, pak Predátory Praha 10:0 a na závěr Rytíře Plzeň 6:2. Čím to?
Most nepřijel v nejsilnější sestavě, kluci měli tresty, tím bylo utkání ovlivněné. S Predátory nám vyšlo všechno a s Plzní to zase taková přestřelka nebyla. Vyhráli jsme taky zaslouženě, ale když porovnám ty tři duely, nejvíc mě pozitivně herně překvapila právě Plzeň. Sice má jen tři body, ale hrála s gólmanem a měla tvář, vypadalo to hezky.

Zvykl jste si nastupovat v Superlize malého fotbalu v útoku, chtělo se vám zpátky do brány?
Posunul jsem se do brány, když Melda není. V Superlize jsou jiná pravidla než na mezinárodní scéně, kde gólman může na vlastní polovině držet balon jen pět sekund. To napomáhá tomu, že můžu hrát s balonem a taky to tak vypadá. Mám hodně rád hru nohama a přečíslujeme z toho obranu, pak už je na klukách, zda to dohrají, nebo ne. Několik zápasů po sobě jsem dal gól, dostanu se ke střelám, akorát jsem se posunul do brány. Pořád útočím, občas vykryju nějakou střelu, ale malý fotbal je příjemný a specifický tím, že můžu dost tvořit z pozice z gólmana.

Pojďme k reprezentaci. Ondřej Bíro se v národním týmu oficiálně stal trenérem gólmanů, ale na posledním srazu s vámi zase chytal. Půjde ještě do zápasů?
Záleží na něm. Nikdo nemá větší zkušenosti a kvalitu pořád má taky. Je možné, až se trochu přiblíží šampionát, že ucítí chuť si zahrát. Nikdo by mu nemohl nic vyčítat, ale je to na něm. Momentálně to vypadá tak, že by měl být trenér gólmanů, takže nám spíš předává rady, aby nás primárně zlepšoval ve hře v šesti.

Co znamená pro vás, pokud už do branky nepůjde?
Je to nová a větší zodpovědnost, přece jen byl dosud Bíras a někdo k němu. Teď to bude větší závazek k tomu, aby každý byl v co nejlepší kondici na šampionát. Ideálně tam se s Kuňou (Dominik Kunický - pozn. red.), s nímž máme dobrý vztah, porveme o místo jedničky.

Zmínil jste, že hrajete basketbal. Kde?
Hraju za BK Příbram. Loni jsme hráli druhou ligu, ale v šesti, sedmi lidech to bylo málo. Letos jsme šli o soutěž níž, i když jsme nemuseli, byla to lepší možnost. Zatímco na fotbale jsem nejstarší, na basketu zase nejmladší. Všichni mají své povinnosti, zakládají rodiny, takže jsme sestoupili do krajské soutěže, což je o dost nižší úroveň a vyhovuje nám.

Taky si rád zastřílíte jako ve fotbale?
Nejsem dlouhý, zato mám lepší pohybový základ z fotbalu, vyrůstal jsem na FK Příbram, kde jsme dělali koordinační cvičení, takže hraju takového menšího pohyblivějšího pivota, pozici čtyři. Je to příjemná alternativa, že se jdu proběhnout. Mám problém jít si sám zaběhat do lesa, tady dělám kardio s míčem, což potřebuji. Mám chuť do sportu a jakýkoli balon mě baví.

Dáváte si nějaké novoroční předsevzetí?
Předsevzetí si nedávám, nechci si je dávat, moc na ně nevěřím. Každý si to musí nastavit ve své hlavě. Snažím se bojovat s vlastní disciplínou a životosprávou aspoň pohybem, lehkým posilováním, prostě takové standardní věci, které by amatérský sportovec jako my měl dělat.