Věk je jenom číslo. Josef Sandr se v 59 letech stal nejstarším superligovým střelcem

Josef Sandr.

Jak v takovém věku zvládl superligové tempo? „Chodím hrát malý fotbal pravidelně, jezdíme po různých turnajích přes léto s klukama, takže se to dalo vydržet. Vlezl jsem si de facto na hrot, mladí kluci se stáhli pode mě, takže to nebyl problém. Máme super tým mladých kluků, vyhovíme si ve všem, funguje týmová práce, od toho se vše odráží,“ líčil Sandr.

Přestože už v srpnu oslaví šedesátiny, pořád je velmi aktivní, fotbal patří stále do jeho života. Proto už se v Partyzanu o jeho nasazení bavili dřív. „Pohrávali jsme si s tou myšlenkou delší dobu, už loni jsme o tom mluvili. Pořád hraju v Příbrami malý fotbal za Union, v zimě spolu chodíme hrát do tělocvičny. Teď se to sešlo tak, že do Mostu se většinou jezdí v neděli, což je hrací den velkého fotbalu, kluků hodně chybělo, do toho zranění, Jirka Junek měl natažené tříslo z předešlého dne, tak mi psal, zda bych si vzal kopačky a eventuálně pomohl. Neměl jsem s tím problém, bylo nás málo, se mnou sedm do pole plus brankář,“ sdělil Sandr.

Už v prvním poločase tak naskakoval, aby si jeho spoluhráči odpočinuli. „Chodil jsem na hřiště na minutu, dvě, abych vystřídal kluky. Když jsme vedli 5:1, furt mi říkali, abych tam šel. Vydržet šedesát minut by nebylo možné, ale na prostřídání nebyl problém,“ uvedl zkušený forvard.

Poprvé se trefil ve 48. minutě po přihrávce Jiřího Bambouska. „Při napadání jsme získali míč, jelikož Most hrál s brankářem, ten byl povyběhlý, takže jsem si malinko odskočil do strany, náš kluk přihrával doprava a z první jsem trefoval prázdnou branku z prostoru mezi půlkou a vápnem,“ popsal Sandr.

Za sedm minut zužitkoval přihrávku od gólmana Ondřeje Berana a zvýšil už na 12:2. „Máme to secvičené s Berym, se kterým hrajeme zezadu, odskočil jsem si mezi beky, on mi poslal prudkou nahrávku a rovnou z první jsme uklízel do brány pod víko, protože brankář byl povylezlý,“ líčil střelec. „Ovšem šancí jsme měli víc, i já jsem mohl dát další gól. S tímhle týmem není problém si zahrát, jsou to samí běhaví kluci, s nimi by si zahrál každý, kdo je trochu do kombinace,“ povídal skromně.

Partyzan míří z první příčky západní skupiny do čtvrtfinále play-off, ve kterém narazí na Blanensko. Je možné, že Sandr naskočí také ve vyřazovacích bojích. „Bavili jsme se už loni před finále, že bych mohl eventuálně nastoupit za příznivého stavu, ale utkání by nesmělo být moc vyhecované, pak by nějaká minuta odehrát šla. Je šance, že bych mohl někde nastoupit, když to nebude vyhrocený duel, který se hraje nahoru, dolů,“ uznal.

Příbram v posledních dvou sezonách pokaždé hrála finále, jenže předloni ji po penaltovém rozstřelu předčil Most, před rokem zvítězila Hanspaulka Praha 4:3. „Chceme postoupit do finále jako každý rok, už dvakrát za sebou jsme chtěli vyhrát. Ale je to daleko, ani Brno nemá špatné mužstvo. Reálné to je, jen se musí sejít víc věcí najednou, loni nám třeba pár kluků chybělo, například Vojta Ptáček byl zraněný,“ vracel se k loňskému Superfinále v Českém Dubu.

Jeden nesplněný sen ovšem má. Ještě by si rád zahrál v Superlize malého fotbalu se svým synem. David Sandr patřil ke stálicím příbramského výběru, ale přestěhoval se do Liberce a zápasy už nestíhá. „Bavili jsme se s Davidem, že bychom si spolu mohli zahrát. Volal jsem mu, když jsme jeli do Mostu, zda by si udělal čas. Jenže bydlí v Liberci a je zaneprázdněný, hraje tam fotbal, dělá manažera v restauraci, ještě tam trénuje děti, s nimiž měl v neděli zápas, takže to nestíhal,“ mrzelo Josefa Sandra.

V příbramském výběru má ještě mladšího syna Martina, kterému je osmnáct let. Kdoví, možná si v celostátní soutěži zahraje dokonce s oběma syny.